Svátek má:
Přemysl
KOMENTÁŘ: Petr Sak
KOMENTÁŘ: Petr Markvart
Politika
Americké impérium. Kolik stojí udržování hegemonie ve východní Asii?

Vojenské základny Spojených států amerických v Asii stojí miliardy dolarů ročně a zvyšují napětí s Čínou. Pokud chce americký prezident Donald Trump plnit své sliby, měl by je začít zavírat.
Ilustrační foto
11. března 2025 - 06:03
Spojené státy se dlouhodobě prezentují jako garant světové bezpečnosti a stability. Avšak při pohledu na mapu jejich vojenských základen v oblasti východní Asie a Tichomoří se nabízí otázka: není spíše jejich cílem geopolitická dominance?
Jak ukazují aktuální údaje, USA mají v regionu rozsáhlou síť vojenských zařízení, která nejenže stojí americké daňové poplatníky miliardy dolarů ročně, ale také neustále eskalují napětí s Čínou, největším ekonomickým a vojenským rivalem Washingtonu.
Kolik amerických základen obklopuje Čínu? Podle dostupných informací je rozmístění amerických vojenských základen ve východní Asii následující:
• Japonsko – 120 základen
• Jižní Korea – 73 základen
• Guam – 54 základen
• Filipíny – 9 základen
• Singapur – 2 základny
• Thajsko – 1 základna
Tento rozsah přítomnosti je nevídaný. Americká armáda udržuje stovky zařízení, přičemž největší koncentrace se nachází v Japonsku a Jižní Koreji. Ostrov Guam, který je americkým územím, slouží jako strategický bod pro případ vojenského konfliktu v oblasti Pacifiku. Na Filipínách, které byly kdysi americkou kolonií, se v posledních letech americká vojenská přítomnost znovu posiluje, zejména v souvislosti se spory v Jihočínském moři.
Údržba a provoz těchto základen stojí americké daňové poplatníky ročně miliardy dolarů. Například:
• Japonsko přispívá na provoz amerických základen na svém území, ale samotný Pentagon utrácí miliardy dolarů na jejich personál, infrastrukturu a zbrojení.
• V Jižní Koreji americká vojenská přítomnost slouží především jako protiváha Severní Koreji, ale zároveň udržuje americký vliv v regionu.
• Na Guamu probíhají neustálé modernizace vojenských zařízení kvůli rostoucím obavám z čínské vojenské síly.
Odhaduje se, že jen provoz základen v Japonsku a Jižní Koreji stojí ročně více než 10 miliard dolarů. A to není zahrnutý rozpočet na modernizaci, vojenská cvičení či logistické operace.
Zatímco americká vláda tvrdí, že tato síť základen zajišťuje bezpečnost v regionu, mnoho kritiků namítá, že jejich účelem je spíše udržování hegemonie a vojenského tlaku na Čínu. Washington se dlouhodobě snaží zabránit rostoucímu vlivu Pekingu, a to nejen ekonomicky, ale i vojensky.
Psali jsme:
V reakci na americké základny začala Čína masivně modernizovat svou armádu, posilovat námořní síly a budovat vlastní vojenské základny na umělých ostrovech v Jihočínském moři. Tento závod ve zbrojení zvyšuje napětí v regionu a hrozí vyvoláním konfliktu, který by mohl mít globální následky.
Donald Trump, který se vrátil do prezidentského úřadu s heslem “America First”, by měl šanci ukázat, že je skutečným mírotvorcem. Pokud by během svého druhého funkčního období rozhodl o uzavření velké části těchto základen, mohl by nejen snížit obrovské vojenské výdaje, ale také uvolnit napětí mezi USA a Čínou.
Během svého prvního funkčního období Trump několikrát kritizoval americké vojenské výdaje a požadoval, aby spojenci více přispívali na svou obranu. Nyní by mohl jít ještě dál a zahájit proces deeskalace v Asii. To by nejen posílilo jeho odkaz jako vůdce, který ukončil nesmyslné války, ale také by to pomohlo snížit riziko globálního konfliktu.
Vojenská přítomnost USA ve východní Asii je jedním z hlavních faktorů geopolitického napětí s Čínou. Síť stovek základen a miliardové výdaje udržují staré konflikty při životě, zatímco americká ekonomika čelí rostoucím dluhům. Pokud chce Trump opravdu zanechat pozitivní dědictví, měl by vážně zvážit stažení amerických vojsk z této části světa.
Uvidíme, zda v příštích čtyřech letech dojde k zásadní změně, nebo zda bude americké impérium vojenských základen nadále pokračovat v nekonečných závodech ve zbrojení.
(kovář, prvnizpravy.cz, repro: fluctus)
Nejčtenější
KOMENTÁŘ: Petr Sak
KOMENTÁŘ: Petr Markvart